Celý rok se nesl spíše na vlně pohody.
V únoru jsme se přestěhovali na Žižkov. To znamenalo poznávat nové okolí, možnosti kam můžeme na procházky, kde mají dobré kafe, …. No v našem okolí moc možností na venčení není a po Krčském lese se nám stále i téměř po roce stýská, ale pevně věříme, že se k němu vrátíme :)
Na jaře jsme vyměnili auta, a konečně jsme pořídili Dorotce pořádnou klec a při cestování můžeme být hned klidnější. Což jsme si vyzkoušeli na nesčetných cestách po ČR a v zahraničí.
V dubnu jsme pak vzali naše Áčka na výcvikový víkend na Plzeňsko. Byli jsme moc rádi, že se páníkům víkend líbil, a jak moc se svěřencům dařilo. Velké díky patří našemu výcvikáři Pavlu Švarcovi, který je skvělým odborníkem i kamarádem. Více najdete ve fotogalerii.
Po výcvikovém výletě jsme si zajeli se Saguškovic užít Velikonoce do Krkonoš. Kopec sněhu, výlety, super parta lidí a prostě pohodička. Ještě jednou děkujeme za pozvání, uvidíme jestli se pojede i v roce 2020.
Taky jsme se jeli podívat na Moravu a to hned několikrát. Moje rodná hrouda nás nepřivítala nejvlídnějším počasím, ale i tak jsme si to náramně užili. V květnu jsem takové deštivé a chladné počasí opravdu nečekal. Za to výlet do Ostravy k „Alvíčkovým„, se vydařil znatelně lépe :) i proto jsme byli nadšení, že na klubovou výstavu do Náměště přijeli hned 3 želízka v ohni. Děkuji Alvičce, Abigail a Angie.
V červenci jsme se poněkud neuváženě přihlásili na klubové lesní zkoušky. Když už jsme teda na tom zvacím plakátu, měli bychom se i zúčastnit, řekl jsem si. Jak jsem si řekl, tak se i stalo. Dlouho jsem neměl tak napnuté nervy. Příprava na zkoušky neprobíhala úplně tak jak jsem si představoval, ovšem díky Pavlovi vstřícnosti, který si na nás dělal čas o víkendech a jiných netradičních časech, jsme zkoušky mohli dojít s hrdostí. Celkově jsme tedy na III. ročníku memoriálu V. Černého zakončili naši zkouškovou kariéru na nádherném 3. místě. Tímto bych ještě jednou rád poděkoval všem, kteří …. no prostě všem co s tím měli co do činění.
Přežít to v práci, připravit auto a konečně můžeme vyrazit na dovolenou. To byl plán na srpen. Vše se zdařilo báječně a mohli jsme vyrazit. První týden u moře jsme si náramně užili. Dorča chudák si moc nevěděla rady se slanou vodou, ale nakonec se s ní poprala se ctí :) I když se to nezdálo, tak ten týden u moře utekl jako voda a my se mohli vrhnout do hor. Tam už jsme se všichni cítili o poznání lépe a celý pobyt protkaný nádhernou přírodou jsme si užili o to více. Po 14 dnech jsme se tady zpět do ČR vraceli náležitě odpočatí.
Další zastávkou byli Orlické hory, kde jsme si dali první sraz CHS mimo Prahu. Organizace se ujali Agátkovic, a bylo to prostě báječné :) myslím, že vše jsme si náramně užili. Ostatně popsáno to bylo zde.
No a s nastupujícím podzimem nám začala sezóna tahů a honů. Bohužel letos nás postihla nemoc, proto jsme se zúčastnili v našem HS Nupaky „pouze“ 7 tahů na kachny a 4 honů na drobnou. Jako každý rok, to byl skvěle strávený čas s přáteli ve výborné atmosféře.
Poslední dny roku 2019 jsme trávili již téměř tradičně v Jizerských horách. Bohužel opět díky nemoci mnohem méně aktivně než jsme si přestavovali.
Všem našim kamarádům, přátelům, odchovánkům, fanouškům, … přejeme do nadcházejícího roku 2020 pevné zdraví, mnoho kynologických úspěchů a radostí, a 366 dnů splněných přání