Čím víc se memoriál blížil, tím víc jsem byl nervózní. Příhody se nám pletly do cesty víc a víc, já si vážně nebyl jistý jestli máme jet, abychom neudělali ostudu. Přece jen je to mezinárodní soutěž, CACITová, všestranné zkoušky … Nakonec jsem si řekl, že to teda zkusíme. Máme to přihlášeno, zaplaceno, zajištěné ubytování …
V pondělí před memoriálem jsme byli s Dášou a Nikčou pocvičit les. Dorotka předváděla super práci a holky na ni měly jen slova chvály, tím mě krapet uklidnily :-) V úterý jsem byl už sám pocvičit ochotu na vodě a rákos. Dorotka si vedla opět dobře a já byl zase o něco klidnější. Nicméně Dorka vylezla z vody a začala kulhat. Mrknu jí na zadní packu a nic. Po chvíli kulhá zase, tak ji položím a prohlížím packu důkladněji. Při podrobném ohledání zjišťuji, že ji má prořízlou :-( Co teď? V pátek máme odjíždět, zkoušky před náma. Přemýšlím a kombinuji po cestě k autu. Když Dorku naložím a zkoumám znovu packu, a rána už je stáhnutá. Rozhoduji se proto po cestě domů zastavit v lékárně pro desinfekci a nějaké řešení. Nakonec kupuji Betadinu a takovou tu zelenou vodičku co mi jako malému patlali na odřená kolena :-) Doma ihned aplikujeme a do pátku ordinuji jen vycházky na čurání, jinak klid.
V pátek
kolem 10 vyrážíme směr Litovel a Dvůr Nové Zámky, kde jsme byli ubytovaní a byl sraz účastníků. Po cestě se zastavujeme na kafíčko, povinné čurání a telefonickou domluvu s Nikčou, abychom se domluvili na nějakém čase, kdy se na místě potkáme. Jeli jsme si to pěkně výletovým tempem. Počasí nám přálo a cesta přes Hradec Králové nám pěkně ubíhala. Za Litomyšlí jsem se zastavili na jídlo v motorestu, který jsme už navštívili v červenci po cestě z Krkonoš, když jsme jeli za Diamondem. Na místo nakonec přijíždíme mezi prvními asi o půl třetí. Nikča přijíždí asi do hodinky po nás. Takže jsme se ubytovali, pozdravili se s přáteli a dalšími účastníky, kteří na memoriál přijeli.
Cca kolem 18 hodiny bylo slavnostní zahájení celého memoriálu, které proběhlo na zámku Nové Zámky. Mimo vůdců a rozhodčích se slavnostního zahájení účastnili také trubači a korona.
S proslovem začal ředitel celého memoriálu pan Petr Novotný, následovaný vrchním rozhodčím MVDr. Šimkem, představení rozhodčích a jejich hodnotících disciplín. Po celém tomto kolečku přišli na řadu vůdci a losování čísel. Při předsoupení před rozhodčí jsme se měli představit a říct dosavadní úspěchy a následně si vylosovat číslo. Jako první si pro číslo šel Viktor Veselý, protože vedl 2 psy – vylosoval si číslo 12. Aby nehledal další číslo (10), pan Šimek ho poslal zpět na místo s tím, že kdo vytáhne 10tku bude losovat znovu, protože patří Viktorovi. Jako druhý jsem šel na řadu já. Po příchodu nám zahráli trubači, pak jsem představil Dorku a její úspěchy a své jméno :-) Jako první jsem si vybral los č. 10 :-D, takže Viktor už nemusel dál čekat. Na druhý pokus to bylo číslo 15.
Pak následovali další a další, až jsme se vylosovali všichni :-) 15tka nám říká, že začínáme lesem. No nic, nedá se svítit. Raději jsem chtěl začínat polem – Dorka je nevyběhaná a plná sil, mohlo by to dopadnout lépe než dělat pole až v neděli po lese. Po losování se vracíme zpět do ubytovacích prostor na večerní zábavu.
V sobotu
už máme v 7:00 odjezd smět lovecká chata, kde bude snídaně a začátek. Po snídani jsme se vydali na slavnostní nástup.
Nastoupili jsme si k připraveným číslům, proslov pana ředitele a vrchního rozhodčího, rozdělnení skupin a přání dobrého větru a hodně štěstí. Čísla 1 – 12 odjíždí na pole a vodu, čísla 13 – 24 zůstávají na lese. Nejdříve začínáme společně ohrádkou, následuje disciplína klidy na stanovišti a pak se točíme po disciplínách barvy, drobné disciplíny a vlečky. A teď to začáná být veselé … ohrádka: los č. 13 – 0 odstupuje ze zkoušek, los č. 14 – 4 – krásná práce, los č. 15
známka 1 (překvapení, údiv, okamžitě tímto padáme do III. ceny), … Nechápu co se to stalo, Dorka ještě v pondělí bere lišku jako prd a teď začala dělat ofuky??? Přiběhne s chutí do ohrádky, začne ověřovat, …, zvedně hlavu a čučí? Dávám povel, začne lišku obcházet znovu ověřovat, … Dojde až k zadku, čuchne, zaprská jak kočka a chce odejít z ohrádky :-o koukám jako blázen, tohle nikdy neudělala. Nakonec po dalším důrazném povelu lišku přináší.
a krásně odevzdá
Následují další vůdci se svými svěřenci. Celkové skore je, že z 12 psů po první disciplíně zůstává ve hře 8 (celkové známky, 1×4, 2×3 a zbytek za 1). Nikdo nerozumí tomu co se děje. Ohrádka krásná, příkop bez problémů, liška na pohled taky vypadá v pohodě, ale evidentně psy mají jiný názor. Na klidech na stanovišti nás opouští další kolega :-( takže nás zůstává jen 7. Teď už se rozdělujeme na svá pracoviště. My jdeme na barvy, pak na drobné disciplíny (dohledávka lišky, slídění, vyhledávání v houštinách, vodění na řemení) a nakonec vlečky (s liškou a zajícem).
Přijedeme na barvy – v naší skupince už jsme jen 2 – já a Zuzka Veselá. Jako první uzačínáme šoulačkou – měl jsem krapet obavu, ale nakonec krásná známka 4. Pak jdeme jako první z dvojice na barvu. Nasadím Dorku a ta barvu vyťupá jak největší profík. Celou cestu nos u země, celý 8 metrový řemen natažený a krásné tempo. Na konci nalézáme krasný kus srnčí zvěře, po náhlášení dostáváme za úspěšný dosled úlomek, který oba můžeme nosit dle mysliveckých tradic až do půlnoci. Známka z barvy 4. Dorka předvedla opravdu krásnou práci. Přejíždíme na drobné disciplíny. Vše jsme zvládly ve 4kách :-) No Dorotko opravdu krásná práce. Čekají nás poslední 2 disciplíny dnešního dne – vlečky. Pan rozhodčí natahuje vlečku a dostáváme instrukce, že když pes přijde a vezme zvěř troubí jednou, když přijde a odejde bez zvěře troubí dvakrát. Vlečka s liškou, žádný problém, známka 4. Už jsem v euforii a lituji 1čky z ohrádky, která nás takhle sesunula do III. ceny. Tak ok, jdeme na zajíce to bude brnkačka. Vypustím Dorku a čekám. Už je mi to přijde podezřelé a říkám si kde je???? Pořád neslyším žádné troubení, začínám mít obavy. Najedou slyším zvuky a přiletí Dorka celá uřícená, ale bez zvěře. Začínám omdlívat. Nasazuju ji znova … pořád klid a nic. Minuty se táhnou jako hodiny, nakonec zajíce přinese v čase 9:58 – těžce limitní čas a známka 1. Tímto nad náma stáli všichni svatý a my přežili úspěšně první den. Záhy se dovídáme, že z naší skupiny vypadl ještě jeden kolega (na vlečkách) – zůstalo nás 6.
Po občerstvení (ten pečený divočák se zelím byl luxusní) jsme se odebrali zpátky na ubykace se trochu osvěžit. Večer jsme samozřejmě všichni museli probrat uálosti daného dne a to až do pozdních večerních hodin.
V neděli
jsme pokračovali opět odjezdem na loveckou chatu, snídaní a nástupem, kde už nás bylo po skrovnu. Pan doktor Šimek oznamuje, že se všichni podíváme na ohrádku a následně se rozjedeme na svá pracoviště. Tentokrát ohrádka nebyla taková tragédie, i tak však vypadl nějaký ten kolega a známky byli spíše nižší než vyšší.
Po ohrádce tedy odjíždíme na pole a vodní práce. Jako první nás všechny čeká společný hon. Hledání nepatří mezi Dorčiny přednosti a navíc po sobotě jsem myslel, že bude už unavená a bude to o to horší, ale opak byl pravdou, nicméně nebudu předbíhat.
Takže společný hon. Jdeme v 6 vůdcích, mezi náma rozhodčí a střelci. Pokud narazíme na zvěř tak se na bažantí střílí na všechnu na zajíce min. jeden kus.
Na zajíce jsme jako skupina narazili záhy. Pár pejsků se šlo proběhnout, aby zjistili, že nic nechytí. OK pokračujeme. Dorka relativně běhá, reaguje na mé drobné povely. Hledáme v řepě takže krásná krytina a moc dloho nemusíme čekat. Dorka mi vystavuje první zvěř.
S obavou jdu k ní, aby nevystavovala naprázdno. Popošla si několik kroků, aby se ujistila, že našla zvěř přesně. Zvedám ruku vzhůru na znamení rozhodčím a střelcům, že jsme něco našli. Dorča postoupí a pevně stojí, dívám se a nic nevidím, pár prohnábnutí nohou a vyletí bažantí slepice. Rána, slepice jde k zemi a já na Dorku „APORT“. Dorka celou dobu u mě, jakoby čekala na tento povel vyráží jak střela, krapet ověřuje a po druhém aport zvěř krásně přinese a odevzdá. Ok jdeme dál, za okamžik druhá slepice stejný postup ovšem Dorka už přináší na první povel. Jedním slovem nádhera. Za okamžik rozhodčí ukončují společný hon a jdeme zpět na „start“.
Po společném honu se pouštějí, ti co nenarazili na zvěř, na individuální hledání. Celou dobu co hledají ostatní na ně s Dorkou koukáme a já se jí snažím vyburcovat. Nakonec jdeme taky. Aby Dorča mohla ukázat jaký má systém, rychlost, vytrvalost, … a třeba ještě na něco narazíme. Jdu s Dorkou na vodítku a po cestě míjíme Nikču s Diamondem a Šárkou, prohodíme rychlá slova. Po pár krocích to Dorča zapíchne. Zvedám ruku na rozhodčí, že asi něco máme, ti na mě mávají ať jdu dál k nim. Udělám krok a vylítne mi bažant kohout :-) Přijdeme k rozhodčím a „vypusťte psa“. Dorka po povelu hledej a uvolněná z vodítka vylítně jako střela a lítá jako blázen – dokonce i v relativním systému (dle mého názoru). Chodí si pro vítr a já ji vlastně jen jemnými povely usměrňuju.
Nevyměnil mi někdo psa? Já ji nepoznávám. Rozhodčí končí individuální hledání. Přijdeme k nim a protože jsme nenarazili na žádnou zvěr srstnatou tak se mě ptají, jestli chci pokračovat v hledání nebo beru známku 3 z klidů. Protože už jsme ve III. ceně beru 3. Tímto pro nás končí tzv. Velké pole. Mimo tuhle 3 z klidů před srstnatou je vše za 4. Dorča měla své životní pole. Nikdy jsme na zkouškách nedostali ze společného honu za 4.
No nic pokračujeme za tzv. malé pole – vlečka s bažantem a dohledávka zajíce a bažanta. Vše za 4 :-) tohle bylo rychlé. Kontroluju Dorce tlapku a vidím, že se jí otevřela rána. Protože nás čekají vodní disciplíny jal jsem se tlapku vyčistit a postříkat tekutým obvazem.
Po úpravě tlapky a příjezdu na místo, hned na první disciplínu – ochota na hluboké vodě. Nevím proč, možná ji pálila ošetřená tlapla, která nestačila pořádně zaschnout, ale Dorča nenaplavala moc dopředu :-( Známka 3.
Pokračujeme na přinášení kachny z hluboké vody, dohledávku kachny v rákosí a nahánení kachny v rákosí. To už jsme měli krásné 4. No a tímto máme zkoušky hotové a zvládli jsme to :-) jupííííí. Z naší skupiny dokončilo 5 psů, jeden v I. a ostatní ve III. ceně.
Jedeme tedy zpět na loveckou chatu a budeme čekat na výpočet, hodnocení a celkové vyhlášení. Dali jsme si občerstvení (birell, divočák :-), kafe) a čekali a čekali a čekali až jsme se dočkali. Nějak kolem 17 hodiny jsme svoláni na nástup kde má proběhnout vyhlášení.
Celkově dokončilo zkoušky 12 psů z 24 a pouze jeden v I. ceně, ostatní jsou ve III. Takže na prvním místě se umístil a klubovým vítězem se stal, cenu za nejlepší vodu dostal MOK Aiden z Gessayovho Chotára – gratulace veliká :-) trubači hrajou na počest, pan vůdce Juraj Ďurďovič je pyšný, obchází rozhodčí a přijímá gratulace. Vrací se na místo a pan doktor Šimek pokračuje: na druhém místě s celkovým počtem 467 bodů, ve III. ceně se umístila fena MOK Dorotta …. a mě padá brada. Tohle jsem vážně nečekal! Trubači začínají hrát, s hrdostí se napřímím a koukám na ně ve velké ústě a pokoře, dokonce mám na krajíčku. Jsem na tu svoji holku tááááááák móóóóóóóóóóc pyšný! Nedostává se mi slov. Jdu si převzít ocenění, gratulace a …. a pak nějak přestávám vnímat a jsem pořád v šoku z umístění. Dorča si po návratu zase lehne na místo a dělá jakože nic :-)
Po celkovém vyhlášení, poděkování a nezbytných fotografií odjíždíme pobalit věci a směr Praha. Domů příjídíme v noci po propršené cestě unavení, ale šťastní.
Celkové výsledky najdete na klubových stránkách. Za fotky děkuji Adam Simandel a Marcela Lenhartova.
Jenda