nám popíše Lubka majitelka maminky Abigail, a že to není nic jednoduchého si můžete přečíst níže. Je to proces náročný, se spoustou krásných chvil i zádrhelů a komplikací. Chvil, které se vám i přes šílenou únavu a stres zapíšou do paměti napořád.
To vám zase byla jízda!
Jak jsme s Abinkou rostly, tak se nám pomalu ale jistě do mysli vkrádala myšlenka na štěňátka. Ale zásadní otázka byla: „Dá se to zvládnout i když bydlíme v bytě?“ Vím, že dá… nebyli by jsme první ani poslední, ale stojí to za tu námahu a opravdu to chceme tak moc?
Po úspěšných všestranných zkouškách padlo definitivní rozhodnutí, že to teda zkusíme, protože Abinka má co předat svým potomkům. 😉
A jaké to bylo? Bylo to krásné 🥰 ale bylo to náročné – sakra náročné 🥴 Není nic krásnějšího než vidět tu vaši střelenou fenu jak se změní v klidnou a milující bytost, která celé dny s láskou opečovává ty miniaturní zrzavé kuličky, jak zvažuje každý krok a pohyb, zda jim tím nijak neublíží, jak v klidu leží a přesně ví, co má dělat. 🥰
Ale jak štěňátka rostla, tak víc a víc nastupovala moje role v jejich životech a můj život se proměnil v utíkající čas, když jsem žila jak tělo bez duše. Prakticky 5 týdnů jsem lítala jak hadr na holi, a pořád jen utírala loužičky a sbírala bobky. Mezitím jsem se snažila alespoň trochu pracovat, komunikovat a potkávat se se zájemci a socializovat štěňátka. Kliku od dveří si u nás podávala jedna návštěva za druhou. V životě jsme neměli tolik návštěv jak za těch 5 týdnů a asi jsme si to vybrali i na dalších 10 let předem. 😂🙈 S přibývajícími týdny se štěňátka začala budit i v noci a hubovat, že nemají uklizeno (díky bohu za to, alespoň mě ráno nečekala klasická štěňátkovská spoušť) a nebo že mají hlad, takže jsem byla klidně 3-4x v noci vzhůru. Každým dnem byla hlučnější a živější a občas jsem měla pocit, že máme doma klubko zmijí a ne štěňátka 😂🤦♀️
Přes den nebyl čas se ani najíst, ani napít a nebýt Libora, který se staral o mě, bych opravdu žila celou dobu jen na čokoládě. 😂
Ale ta jejich láska, když vás chce sežrat 6 malých zrzavých piraní a hlavně pak štěstí a radost v očích majitelů, že se jim splní velký sen, za to rozhodně stojí 🥰
A půjdeme do toho zas? No myslím, že pokud budeme bydlet v paneláku, tak ne. 😂🤦♀️ Z tohoto zážitku se budeme totiž vzpamatovávat ještě hóóódně dlouho. Ale jak se říká…. Nikdy neříkej nikdy. 😂🙈
Moc děkujeme za veškerou péči, kterou dáváš Abince a kterou jsi věnovala odchovu. Přeji novým majitelům s parťáky jen to nejlepší, mnoho zdraví a společně strávených chvil. Ať Vám Corvin dělá stejnou radost jako Abigail. Těšíme se na společné zážitky se všemi novými kamarády z naší CHS napříč vrhy 🙂
Jenda