O víkendu 9-11.9.2016 jsem se s Dorčou zúčastnil našeho prvního memoriálu. Jednalo se o klubový memoriál, který se pořádá jednou za 2 roky, složený ze zkoušek podzimních a vodních. Každý den se konal jeden typ zkoušek.
V pátek
jsme měli sraz v Katusicích. Scházeli jsme se postupně a po běžných činnostech (veterinární kontrola, nahlášení se, doladění ubytování, plateb apod.) jsme byli oficiálně přivítáni, dozvěděli jsme se něco k organizaci a přešli jsme k losování.
Vylosovali jsme si krásné číslo 8, což znamenalo, že jsme startovali v první skupině. V sobotu jsme začínali podzimními zkouškami, a v neděli jsme měli přejít na zkoušky z vodní práce.
Následně jsme se přesunuli ubytovat do Bělé pod Bezdězem. Chatové osady Pohádka, kde jsme se až do pozdních nočních hodin seznamovali a debatovali nad následujícími zkouškami.
V sobotu
jsme po snídani začali slavnostním zahájením Memoriálu MVDr. Jiřího Michálka na náměstí v Bělé pod Bezdězem před paní starostkou, rozhodčími, koronou a všemi přihlížejícími.
Po nádherném nástupu, krásném poslechu trubačů a následném proslovu rozhodčích, jsme se odebrali do honiteb. Voda Poselský rybník u Máchova jezera, PZ Sudoměř.
Obě skupiny byly ještě rozděleny na poloviny, aby byl zajištěn hladký průběh zkoušek. Čili v naší menší skupině jsem díky číslu 8, startoval jako druhý v pořadí. Začínali jsme přinášením kachny z hluboké vody, pokračovali tzv. malým polem, což jsou disciplíny dohledávky a vlečky s pernatou i srstnatou. Naše druhá skupina začala tzv. velkým polem, což byli disciplíny společného honu, individuální hledání, a tzv. aporty teplé zvěře. U velkého pole se také mimo jiné vyhlašovala známka za poslušnost či vodění na řemenu (vodítku).
Disciplíny z malého pole nám šly hezky. Obzvlášť vezmeme-li v úvahu, že v podstatě od května s nimi Dorča nebyla v kontaktu. Ovšem velké pole i přes krásnou krytinu, nás srazilo níže než jsem chtěl. Za společný hon jsme dostali známku 2, a to ještě můžu být rád! Dorka – asi zmatená pískáním píšťalek zleva zprava – vůbec nehledala a prohledávala jen na můj povel. Povely jsme musel dávat, pokud jsem chtěl, aby se pohnula z jednoho směru zpět na druhý. Vždy odběhla kam jsem jí ukázal a pak se zmateně zastavila a čekala co bude dál.
Proto když přišlo na řadu individuální hledání, byl jsem si jistý, že PZ nedokončíme. Nejenom díky práci, kterou už měla za sebou, ani kvůli obzvláště vysoké teplotě, která na poli vládla (na sluníčku přes 30 stupňů), ale hlavně díky tomu, jak pracovala na společném honu. Bál jsem se, že opět nebude běhat, a že úplně můžu zapomenout na systém, rychlost či vytrvalost.
Ovšem jaké překvapení mě čekalo, když jsem Dorču vypustil, a ona měla klid na svou práci! Nádherné hledání, nalezení bažanta, úžasné postoupení i klidy. Ovšem pak jsem zasáhl já a zaperlil. Poté, co mi Dorča našla zvěř, postoupila k ní a já ji zadownoval, jsem si jí připl na řemen, a jako že: “Good bye, my máme hotovo”. To už na mě volali rozhodčí: “Proč ji nenecháte pracovat, my to potřebujeme vidět” (byli asi 30 metrů od nás). Dorču jsem tedy zase vypustil z vodítka a čekal, co bude dál. Holka ale velmi překvapila! Nelenila, a parádně postoupila pískající a poskakující slepici dalších dobrých 20 metrů. To už nás rozhodčí odpískali s tím, že máme hotovo.
Suma sumárum, PZ jsme dokončili s celkovým počtem 281 bodů. Za mě velká spokojenost (zamrzel však ten společný hon)!
Po té, co jsme byli ohodnocení a byli nám přečteny udělené známky, jsme se odebrali na oběd a zpět na ubytování. Po nezbytné hygieně jsme se znovu sešli a u dobrého jídla a pití, za doprovodu živé hudby jsme probírali prožitý den. Někteří byli stále plni energie, a tak si volné chvíle krátilit tancem :-)
V neděli
jsme měli nástup přímo před Pohádkou.
Po rychlém předání instrukcí a odjezdu druhé skupiny jsme odjeli na Poselský rybník u Máchova jezera, k vykonání vodních prací. Než jsme se zase rozdělili na dvě poloviny, tak první disciplína byla společná pro všechny – klidy na stanovišti. Přiznám se, že této disciplíny jsem se obával. Dorka dokáže svou náruživou chutí, v očekávání aportů, být velmi neklidná….kňourá, kvičí apod. Nicméně únava z předešlého dne asi udělala své a my získáváme plný počet bodů – za 4!
Po této disciplíně jsme se již rozdělili zase napůl, a my začínali dohledávkou kachny v rákosí a nahánění v rákosí. Překvapilo mě, že jsme pracovali na rákosu v lese. Víš jak, rákos v lese. Obavu z dohledávky jsem neměl. A taky mi to Dorča, časem kolem 1 minuty, dokázala. Co jsem si nebyl jistý, jak moc hluboko bude prohledávat u další disciplíny „nahánění v rákosí“. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem jí téměř celých 5 minut neviděl, ale jen slyšel …. a to ještě z dálky. Při přednášení známek mé uši potěšila zpráva rozhodčího Kopřivy, že to byl nejlepší rákos jaký do této doby z 18 psů viděl.
Pak jsme přejeli k rybníku na ochotu a přinášení kachny z hluboké vody. Suma sumárum za vodní práce jsme se dokonce zlepšili a získali plných 100 bodů.
Celkem jsme tedy na memoriálu MVDr. Jiřího Michálka získali 381 ze 400 možných bodů a umístili jsme se na celkovém 6. místě z 24 psů.
Chtěl bych také pogratulovat Pavlovi s Tirionem za celkové 4. místo a získání titulu res. CACT a Michalovi s Cassey za 9. místo. Jsou to naši kámoši a parťáci, a tak jim to moooooc přejeme!
Celkově všem moc děkujeme za super víkend, krásnou atmosféru, a rozhodčím za velmi korektní posuzování! Tak to má být, tak to máme rádi!