Dorča u dětí ve školce :o)
Máme za sebou další bezvadnou akci, která nemá nic moc společného s vystavováním nebo loveckým výcvikem. S Dorottkou jsem totiž byla u dětí ve školce.
Prckové byly ve dvou věkových třídách: do 5 let a předškolní děti. A bylo to naprosto úžasné. Miluju dětskou bezprostřednost, zvídavost a nadšení.
Byly jsme v obou třídách a celá návštěva trvala 2 hodiny. Program byl připravený tak, aby se mohly děti zapojit a bylo to pro ně zábavné.
Musím tedy říct, že plánovat program pro děti v tomto věku není nic jednoduchého….což jsem zjistila až dodatečně :o). Říkám si: „Co tak můžou ty prckové chtít, hlavně aby to bylo zábavný.“ A pak taky, aby to nebylo moc odborný, nebo nepochopitelný. To bylo ze všeho nejtěžší. První nástřel zněl asi takto: „Děti, pejsek se narodí za 60 dnů. Ehm, víte co je narodit se? A víte jak dlouho je to 60 dnů? To jsou dva měsíce. Jako dva měsíce prázdnin“…..mno, takže takhle to asi nepůjde. Ale dostaňte se s myšlením v „pětatřiceti“ do předškolního věku :oDDD.
Mno, takže to vezmeme úplně jednoduše. Co tak děti ve školce umí? Počítat prsty, vědí kde mají oko, palec, kolínko, jestli mají doma zvíře, jaké zvíře to je a jak se jmenuje. Nový pokus byl o dost lepší :o). A kdyžtak budeme improvizovat.
Začaly jsme u těch menších dětiček. Seděly v řadě na koberci, v tichosti, očička vykulená. Sedly jsme si s Dorottkou před ně a začaly se představovat. Takže její „pac a pusu“ s každým pidičlovíčkem, nám to celé dobře odstartovalo. Jejich stydlivost opadla, podle očekávání, velmi rychle :o). Hodně je bavilo zapojení. Takže když jsme si povídaly o tom, jak bezpečně přistupovat k pejskům, že se nedělají prudké pohyby, že se musí pána zeptat, zda si můžou pejska pohladit a jak, tak si rovnou vyzkoušely reakce pejska, když k němu vztáhnou ruku. Taky, že když mu chtějí dát mlsku, tak z dlaně, ne z prstů. Speciálně tohle zkoušení si Dorka dost užívala :o). Děti taky mohly hádat a ukazovat, kde má pejsek koleno, palec, pupík.
Myslela jsem si, že děti pěkně nachytám a zaměstnám jim hlavičku, když jim řeknu: „Taaaaak děti, a co je tohle?“ „Ocáseeeeeek.“ „No ano výborně. Taaaaaak, a kde máme ocásek my?“ :o). Ovšem to jsem netušila, co dostanu za odpověď. Přihlásila se asi 5-ti letá holčička a říká: „Já nemám ocásek, já mám pipinku.“ Tak to jsem zamrkala očima, koukla na paní učitelku s paní ředitelkou, které v tu chvíli začaly brečet smíchy :o)). Děti samozřejmě nechápaly, čemu se smějeme, a měly naprosto vážnou tvář :o)).
Co vám budu povídat, návštěva se vyvedla podle očekávání. Tedy spíše nad očekávání. Užily si to děti, já i Dorka.
Krom toho, že to byla zábava, se děti dozvěděly něco o bezpečnosti, tělesných projevech pejska, co dlabe, co pije, a že k němu musí přistupovat s respektem.
Těším na další neobvyklé akce :o)
Když budete mít typ, sem s ním!
Mějte se báječně,
Kája