Výcvikový víkend no.3

Albrechtice v Jizerských horách potřetí! Máme za sebou další z úžasných výcvikových víkendů v Albrechticích. Tentokráte se jednalo o přípravu na podzimní zkoušky. Sešlo se tu 12 pejsků včetně mimina Olivera a naší necvičící Agáty.

Naše úžasná organizační dvojka Verča s Pavlem pro nás … tedy hlavně pro naše hafany …. přichystali bezvadný materiál na trénování: vystavování, postupování, aportu, dohledávky, vlečky …. prostě pernatou a srstnatou zvěř :o). Nepejskařům přiblížím, že jde o bažanty, křepelky, zajíce. Začínalo se v sobotu v 9 hodin ráno za naprosto dokonalého počasí.

První disciplínou bylo aportování „teplé“ zvěře.

Pro Dorottku úplně něco nového. Se zajícem totiž pracovala jen  jednou jedinkrát a to ještě ve zmrzlém stavu. Navíc s aportováním zvěře obecně, jsme začali před cca 10-ti dny.

Jenže Dorka je magor, má obrovskou chuť aportovat, dělá jí to radost. Navíc Jenda ví, jak jí ještě víc nabudit. Takže na startu dělala skoro přemety, aby už mohla vyrazit :o). A jak řekla Verunka „je super, že při tak obrovské chuti a nabuzenosti, tu zvěř v mordě nemačká, nekouše, nedemoluje“. S radostí provede aport, ukázkově předsedne, čeká na povel k odevzdání, a pak si užívá páníkovo křepčení a pochvaly.

Představte si to třeba jako vaše začátky v autoškole s úkonem, ze kterého jste měli hrůzu. Pro mě to bylo rozjíždění do kopce ….. ale fakt do kopce. A teď si představte, že se máte do toho krpálu poprvé rozjet. Místo hrůzy cítíte natěšení a neskutečnou chuť to auto nastartovat, zařadit jedna a bez pomoci ruční brzdy se krásně plynule rozjíždíte. Instruktor tleská a haleká na vás, že jste borec a jste prostě nejlepší. To si prostě užijete, tenhle pocit vítězství.

Takže takhle nějak to prožíváme při výcviku s Dorottou :o). A to náš den teprve začal.

Následoval společný hon.

O co jde? Na prohledávání pole není vyslán jediný pes s vůdcem, ale skupina psů s vůdci. Takže tady se mnohem více ukáže, když je pejsek lenoch a nechce se mu běhat, a nebo se mu nechce běhat v systému. Co znamená běhat v systému, si můžete přečíst ve zkušebním řádu tady. Taky se samozřejmě ukáže, jak umí vůdce řídit – odpískávat psa. Proč? Protože skupina psů jde v řadě, a každý má svůj pruh, ve kterém jde kupředu. Mno a jak jinak udržet psa v běhání cca 50 metrů doprava, 50 metrů doleva , aby nekřížil dráhu sousedícím psům, než tím, že mu písknutím a pokynem ruky určíte změnu směru. Vypadá to jako strašná alchymie že? :o)

Každopádně i toto dělala Dorka poprvé. Ze začátku jí to moc nešlo. Tak jak jsem to ze svého odpočívacího stanoviště viděla, bych to přeložila asi takto: „Tak páníku už si vyber. Buď jdeme dělat hovadiny …. vždycky přece děláme hovadiny, když je nás víc …. nebo jdeme pracovat, když pískáš a ukazuješ mi rukou“. Pak následovalo: „Vždycky přece běhám takovou dálku na obě strany, tak proč nemůžu i teď? Nezájem, prostě křížím tady kolegu po pravé pacce“. Nic méně Jeňa vyhrál: „Ale no tak teda dobře ty jeden pane. Ty mě vždycky tak pěkně chválíš, a já chci pomazlit“. Suma sumárum …. Dorka nejspíš pochopila, že poslouchat se bude i tentokrát. A to bez většího nátlaku :o)

Po obědě nás čekala vlečka.

Pes dohledává zvěř po pachové stopě, tzn. musí jít s čenichem u země a neuhnout ze stopy. Tohle musí Dorka dál trénovat. Zvěř sice najde a aportuje, ale dělá to klasickou dohledávkou. Zatím nevnímá rozdíl mezi povelem „stopa-stopa-aport“ (povel k vlečce), a povelem „hledej-ztratil“ (povel k dohledávce) – tedy pokynem  (přeloženo do lidštiny) „prohledej tady to pole, najdi střelenou zvěř a přines“.

Jeník bude muset najít fígl, kterým Dorce zadané povely odliší / označí / definuje. Něco jako „když jdeme na procházku, dávám ti oranžovej obojek“ a „když jdeme cvičit, dávám ti koženej obojek“. Pejskaři vědí, že ten pes to fakt pozná :o)

Na závěr dne se trénovala dohledávka.

Tohle jí baví, tohle jí jde. A přesto, že byl celý den pro všechny pejsky opravdu náročný, tak Dorka neztrácela chuť a natěšení. Je to prostě borkyně :o)

Samozřejmě se během celého dne trénovaly disciplíny, které už všichni pejskové znají. Klidy na stanovišti, šoulačky, vystavování a postupování zvěře. Samozřejmě za doprovodu střelby, která k tomu všemu patří, a je to jedna ze zásadnějších zkoušek psa, kterou musí ustát. Strach ze střelby nesmí u loveckého psa nastat. Bohužel, u některých pejsků se může probudit kdykoliv. Je to něco, co nenatrénujete a moc neovlivníte. Takže i my čekáme, jak na tom Dorka do budoucna bude. Zatím na ní vidíme, že střelbu vnímá o něco víc, než by měla. Neleká se, nezdrhá, nestahuje ocas, ale úplně šumák jí to taky není.

Neděle byla v duchu opakování disciplín ze soboty.

Pejskové jsou pracanti a i přes nižší teploty, studený vítr a občasný déšť, makají. Dorka i Jenda se činí. Oba udělali obrovský kus práce a další pokrok. Je nádherný sledovat, jak jsou čím dál více sehranější :o)

Pro letošek to byl poslední výcvikáč. Byl báječný jako vždycky a plný nových zkušeností. Teď se chystáme všechno prokázat na podzimních zkouškách. Až budeme vědět konkretní místo a termín dáme vědět. Přijeďte se podívat, budeme rádi za podporu a horkej grog :o)

Do galerie přidáváme opět pár fotek a tentokráte i video. Můžete si vzít kousek té super atmosféry a radosti z našich pracantů :o)

První vlaštovka

Výcvikový víkend no.3 skupina

A tady se můžete podívat na fotovideo