A je to tady, máme všestranného odchovánka! Jako první to dokázala Abigail, dotáhnout to až sem, stálo jak paničku Lubu tak Abinku spoustu času, sil, energie, úžasné spolupráce a úsilí, je třeba zmínit velké podpory páníka Libora! A jaké to bylo? To nám popíše panička v tomto článku:
Je tu pátek 8.10.2021…já spěchám domů z práce, rychle zabalit a vyrazit směr Klatovsko, protože o víkendu nás čekají všestranné zkoušky ohařů organizované OMS Klatovy. Všestranné zkoušky jsou dvoudenní zkoušky, kde pes musí předvést schopnost práce na poli, vodě a v lese a pro mě, jako nováčka v lovecké kynologii, to vždy byla nepředstavitelná meta a nikdy jsem nevěřila, že bych s Abi dokázala na tyhle zkoušky nastoupit, ne to je úspěšně dokončit.
Sobota 9.10.2021, horko-těžko do sebe nasoukám jeden rohlík – nervozita dělá své. Přece jsou to už naše třetí všestranné zkoušky. Přijíždíme na mysliveckou chatu do Chanovic, kde se se všemi pozdravíme, nahlásíme se a už čekáme na zahájení nástupu. Na zkouškách se celou dobu držím stranou od lidí, protože se snažím zachovat klid a tentokrát málem zmeškám nástup. Uff, na nástup dorazím jako poslední a zůstává na mně neslavné první místo. Před rozhodčí předstupuji jako první, představuji Abi i sebe a vylosuji si los s číslem 6, což pro nás znamená, že začínáme vodou, velkým a malým polem a v neděli pokud se poštěstí na nás bude čekat les. V skupině jsme jen dvě, tak by to mohlo byt docela rychlé.
Sobotu zahajujeme na vodě a Abi nasazuje vysokou laťku na ochotě na hluboké vodě (4) a přinášení kachny z hluboké vody (4). Rozhodčí jsou z výkonu velmi natěšení, tak je upozorňuji, že teď následuje pro nás asi nejhorší disciplína ze všech a to nahánění v rákosí. Rákos začínal až ve vodě a Abi k němu musela doplavat, což jsme nikdy netrénovaly a ona úplně nechápala, co má dělat. Nakonec jsem ji do rákosu alespoň na chvilku dostala, ale oprávněně jsme dostaly známku 1, čím jsme padly do II. ceny. Přesouváme se na velké pole, kde nás čeká nejdříve společný hon (4), a pak jsme šly na vystavení, kde jsme měly opět trochu smůlu, protože bažantí slepice byla schovaná uprostřed kopřiv a ty Abi úplně nesnáší. Nakonec se překonává, kopřivy přeskakuje a nádherně vystavuje (4). Bohužel už neměla moc prostoru na postoupení (2). Slepici vyšlápnu, Abi nádherně kliduje (4) a zůstává jak přikovaná do země. Střelec střílí a Abi předvádí perfektní dohledávku (malá 4), akorát slepice se jí třepe v mordě a potřebovala si ji trochu srovnat, což jsem já psychicky neustála a dávám jí povel k přinesení a pak druhý, když mi aport nechtěla přinést přes ty nešťastné kopřivy, takže z přinášení dostala malou 2. Pak nás čeká ještě individuální hledání, z kterého si odnášíme 3 za systém a 4 za rychlost a vytrvalost. Na malém poli nás čekají dohledávky pernaté (4) a srstnaté zvěře (4) a vlečka se zvěří pernatou (4), za které si Abi vysloužila obrovskou pochvalu 🙂 A to je konec prvního dne! Nějak nemůžu uvěřit, že jsme to přežily! Spěcháme na ubytování, kde do sebe soukám první pořádné jídlo a jdeme se vyvalit – potřebujeme si všichni odpočinout.
V noci toho moc nenaspím 🙂 Ženou se mi hlavou vzpomínky na první den a rozmýšlím nad tím, co nás ještě všechno čeká. Ráno mikro snídaně a opět přesun do Chanovic, kde se po úvodních informacích odebereme do lesa. První disciplínou společnou pro všechny vůdce je přinášení lišky přes překážku. Po představení rozhodčím odkládám Abi, beru lišku, která je dost velká a házím ji do ohrádky. Vysílám ji a Abi bez zaváhání bere lišku, přeskakuje příkop a bezchybně odevzdává. Vysloužíme si velkou pochvalu od rozhodčích i od ostatních vůdců a známku 4. Druhou společnou disciplínou v lese je chování na stanovišti, kde Abi vždy mírně hrají nervíky, takže za 3. Pak se dělíme na dvě skupiny a my začínáme vlečkami a drobnými disciplínami. Jako první nás čeká vlečka s liškou (na které jsme už několikrát pohořely). Na vlečku jsem jí nasadila úplně blbě, ale Abi se naštěstí srovná a chvilku na to mi rozhodčí mi hlásí, že nese. 1:40 a Abi krásně odevzdává (4) a já uronila štěstím první slzičky. V tu chvíli jsem si myslela, že to nejhorší máme za sebou, než jsem zjistila, že vlečka se zvěří srstnatou vede podél rybníka a já se obávala, že Abi místo vlečky půjde na koupačku Ale Abi nasadila šílené bomby, bohužel minula zlom na mostek a běžela na hráz, kde jsem zděšeně viděla, jak prudce brzdí a zadek jí letí do vzduchu nad hlavu. V tu chvíli mi problesklo hlavou, že se tam zabila. Ale pár vteřin na to (mně to přišlo jak několik minut) jsem viděla, že dál pokračuje po stopě. Vlečka za 1:14 a známka 4. Dohládávka lišky v šíleně těžkém terénu byla pro Abinku hračka (4) ale do nahánění a slídění se jí moc nechtělo, kvůli všude přítomným kopřivám a ostružinám, takže obě disciplíny máme za 3. Přejíždíme na další stanoviště, kde nás čeká šoulačka, barva a vodění na řemeni. Šoulačku vystřihla ukázkovou (4) a barvu jsme měly hodnocenou jako jednu z nejhezčích (4) co rozhodčí na těchto zkouškách viděli. A poslední disciplínou bylo vodění na řemeni, kterou opět zvládáme bezchybně (4) a já nemohla uvěřit, že jsme úspěšně dobojovaly i druhý den a mně se splnil sen, který jsem se ani neodvažovala snít. Štěstím, úlevou a dojetím jsem opět uronila pár slziček, ale při blahopřání od pánů rozhodčích jsem už brečela jak malá holka 😁
Na chatě čekáme, až rozhodčí všechno sečtou a určí pořadí. Při vyhodnocení nás tam stojí jen osm (ze 14 vůdců, kteří na zkoušky nastoupili) a já jsem moc hrdá, že do třetice tu můžu hrdě stát taky a je mi jedno na kterém z těch osmi míst se umístíme. 5. místo je pro mě velkým překvapením a ještě větším překvapením je, že naše práce v lese byla vyhodnocena jako nejlepší. Limitní známka z nahánění v rákosu mě trochu mrzí, ale jinak jsem na náš trojčlenný tým (do týmu neoddělitelně patři i Libor) neskutečně pyšná za to, co jsme zvládly a jak jsme se poprali se všemi peripetiemi.
Luba