Máme to za 300!

PZ_8.5.2016_pusa

8.5.2016 v Jirnech, jsme se zúčastnili podzimních zkoušek, pořádaných OMS Praha – venkov.

Přesto, že Dorka pracovala naprosto perfektně, získala plný počet bodů a všichni na ni pěli chválu, dostavilo se lehké zklamání. Nebo spíš větší zklamání.

Dnešní článek bude spíš o úvahách, o prozření, o překvapení, o získání dalších zkušeností.

Modrá obloha, sluníčko, nabuzená Dorka a vyklidněný Jenda :o) Takhle krásně nám začíná den. Je 7:30, kafíčko v termohrnkách, a všichni připraveni na odjezd.
Na místo zahájení přijíždíme právě včas. Většina účastníků už tu je, tak rychle na registraci, předložit papíry, zaplatit střelce, seznámit se a okouknout soupeře.

Celkem startuje 12 psů … fouskové, výmaři, kraťas, münsterland, setr a 2 maďarky :o). Máme za sebou zahájení, rozlosování, rozdělení do skupin a všechny potřebné instrukce k organizaci. Hlavní rozhodčí je celkem týpek. Co na srdci, to na jazyku, žádný velký párání :o). „Vy tam s tím fousáčem, kde máte klobouk? V autě? Na hlavě ho máte mít“.
Říkám si „Paráda, to bude přísný, tak to má být“. Ale jako fakt! Mám ráda, když se věci dělají poctivě, když se dodržují tradice a udržuje laťka.

Balíme se, skáčeme do auta a přemisťujeme se na místo vykonání zkoušek, do Nehvizd. Terén je dost hustej, vojtěška po kolena. Honza má strach, že to Dorce nebude po chuti.
Myslím, že měl úplně zbytečné obavy :o).

Začíná se společným honem. Než se stačím rozkoukat a udělat pár fotek, je po první disciplíně. Moc jsem toho neviděla, snažím se držet zpátky, protože nevíme, zda se o mě nebude Dorka zajímat. Pche, já jsem jí byla totálně šumák :o).

Zatím mám pocit, že všechno probíhá jak má. Že známky jsou zasloužené a výkony vyrovnané.

A kdopak nám to přijíždí? „Paní Dartíková“ nám jede dělat podporu :o). Přivítání, pac a pusu, krátkej pokec o tom, co už se odehrálo a … Honza s Dorkou mají hotové aporty na viděnou. Jakto? Takhle rychle? To je fofr. Hotovo mají všichni, a jde se na dohledávku.

Při dohledávce začínám získávat pocit, že to s tou striktností a udržováním laťky nebude tak horké. Ne kvůli Dorce. Ta pracuje naprosto s chutí. Správce honitby, vůdci a ostatní přihlížející uznale pokyvují hlavou, a začínají se nás ptát, odkud Dorku máme, kde cvičíme a kolik jí je.

Většina vůdců jsou ostřílení a zkušení majitelé loveckých plemen. Někteří mají „chovky“ a někteří dokonce profesionálně cvičí lovecká plemena. Proto mě celkem ne-mile překvapilo, jak zadávají svým psům povely, jak probíhá odevzdání zvěře, jak vodí psa na řemeni, jak ne-zvládnutá je poslušnost. Říkám si: „OK, může se stát, všem pracují nervy, pes nemusí mít svůj den atd. Konec konců, taky jsme to zažili“.

Jsem zvědavá, jak budou vypadat poslední dvě disciplíny.
Jdeme na vlečky. Těch se Honza bál asi nejvíc. Ale kdybyste Dorku viděli, měli byste husinu jako já :o). Opět samá chvála, jak to všechno provádí bez jediného zaváhaní. Fakt nádhera. Jsem pyšná na oba dva :o)

Po této disciplíně se říkají známky. Ty naše nás těší, jsou zasloužené, a jsou to samé „čtyřky“.

A čeká nás poslední disciplína. Aport kachny. Máme jednu kachnu na 6 psů a celá disciplína trvala tak 6 minut :o). Tady se už dost projevilo, jakou trpělivost mají vůdci a jejich pejskové. Byl to dlouhý den a bylo krásně vidět, kde je cepovaná poslušnost, a kde se na ní zase až tak nedbá.

Tamdadadá, vyhlášení posledních známek. Pro nás opět „čtyřka“, takže jupí, máme to za plný počet = 300 bodů :o). Říkám si: „to musíme vyhrát“.

PZ_8.5.2016_tabulka

Konečně spočteno, vynásobeno, poděleno, diplomy vypsány, hrnky přichystány :o). Honza nastupuje s Dorkou, já s foťákem, oba s výrazem „Gratulace přijímáme až na letišti“ :o))

Rozhodčí vyhlašuje výsledky:
„Na prvním místě se umístila chovná fena s počtem 300 bodů…..“
„Na druhém místě se umístil pes s počtem 300 bodů….“
„Na třetím místě se umístila fena s počtem 300 bodů….“
„Na čtvrtém místě se umístila fena s počtem 300 bodů, Dorotta Bertoni Prague“

WTF? 4. místo? 4.místo! Jakto? Proč? Jako fakt?

Mám smíšené pocity. Měla bych mít radost, ale nemám. Proč?
Nejhorší výsledná známka celých zkoušek – v naší skupině – byla 3.
Přesto, že jeden ze psů dostal při vlečce povely aport, přines, dones, no honem, tak je šikovný, pojď ke mně.
Druhý ze psů očuchává zvěř, ďobe do ní a při aportu vyplivne před vůdce.
Pes s plným počtem bodů uskočí při výstřelu.
Vůdce u dalšího psa s plným počtem bodů, musí udělat 2 kroky, aby odevzdání aportu kachny nepadlo na zem.

Vadí mi 2 věci.
1) Že nevím, jestli máme mít z těch „čtyřek“ radost. Jestli jsou opravdu zasloužené, a jestli přesně takhle měla práce vypadat. Já to vidím velmi optimisticky, a myslím, že ano. Ale štve mě, že má ta zatracená „čtyřka“ stejnou váhu u psa, který perfektně odevzdává, a stejnou u psa, který aport vyplivne.

2) Že ti, co mají dohlédnout na kvalitní pracovní budoucnost loveckých plemen, mhouří oči. A že umožní splnit podmínky chovnosti u psa, který rozhodně není lovecky připravený.

Prostě a jednoduše jsem si říkala, že knížečka formátu A6 o 177 stránkách, je dostatečně velká na to, aby se v ní sepsala přehledná pravidla, zvaná Zkušební řád pro zkoušky lovecké upotřebitelnosti, která se nedají jen tak překroutit a přeložit, jako „na16xpřeloženýkřídovýpapírformátuA4“.

Někdo by mohl namítnout, že jsme mohli podat protest. Vlastně jo, mohli. Co byste udělali vy? Podali byste ho? A co by se pak dělo?

Inu, svět nás obohatil o další zkušenost :o)

A proto hurá na další zkoušky, tentokráte CACTové do Mladé Boleslavi :o)

Zdraví vás Udivená Moškvanovic Smečka!

Fotodokumentace je zde ;o)