Psal se rok 1982, když jsem se narodil, moc si na to nevzpomínám, ale vzpomínám si, na velkého psa Britu, byla to fena Irského setra a chodila s dědou, který byl myslivec do revíru.
Dětství jsem strávil mezi Německými ovčáky, ale objevil se i Dobrman a Briard, kterým se věnoval táta i na profesionální úrovni (výcvik psů pro policii a vojáky). Těch psů se u nás prostřídalo nespočet, ale nějaká jména přesto zůstanou: Dar – to byl první ovčák, na kterého si pamatuju, Pur, Nor – černá bestie, které jsem se nebál jen já, a nakonec BRIT – krásný ovčák, který byl tím posledním.
Toho psa jsem vážně miloval! Kluci na sídlišti mi ho děsně záviděli – jak poslouchal, jak byl krásný atd. Nicméně Brita jsem nevycvičil a jen slízával smetanu, vlastně jsem si to v té době ani nedokázal představit, co všechno obnáší, z toho malého štěňátka vychovat takového psa.
Přišla puberta, kámoši, holky a první mejdany. Bohužel Brit šel tak nějak stranou a dodnes mě to mrzí. Až jsem se nakonec ocitl v Praze.

Tady jsem potkal holku – Káju, která měla téměř roční fenku Maďarského ohaře – Agátu. Agátka byla bez průkazu původu – „papírů“ – a byla to městská dámička :-). Káju jsem si nakonec vzal za ženu a Agátku vzal za svou. Protože se nás kolemjdoucí často ptali, z jaké chovatelské stanice je, začali jsme říkat, že z žádné – ona je „ Agáta VON PRAGUE“ .
Po pár letech Kája chtěla ještě jednu fenku, maďarku, jak jinak, ale tentokrát již s „papírama“, abychom s ní mohli chodit na výstavy, zkoušky a taky mít štěňátka. Přes počáteční peripetie jsem byl nakonec přesvědčen a mi se začali těšit na fenečku z chovatelské stanice Bertoni Prague.

Štěňátka se narodila 14. 11. 2014 v poměru 5 pejsků a 2 fenky. Jednalo se o vrh „D“ a matkou byla Bertha z Tišnovských revírů, otcem se stal Magasparti Rutinos Csatár. Jedna fenka měla růžovou a druhá oranžovou mašličku. Protože Agáta vždy nosila růžový obojek, řekl jsem rovnou, že bereme oranžovou a to bez toho, abych jí viděl. Jako jméno jsme vybrali Dorota. Chovatelka Dáša jméno upravila a celým jménem se tedy jmenuje Dorotta Bertoni Prague.  To že jsme se byli několikrát na štěňátka podívat, že jsme se na štěňátko poctivě připravovali a neuvěřitelně těšili netřeba psát.

Když jsme si Dorottku přivezli, nastal obrat o … kolik je maximum stupňů? Ta malá zrzavá kulička, co chtěla pořád něco kousat, čůrala všude po bytě, vyžadovala pozornost a v prvních týdnech v novém domově ani sama neusnula … byla nádherná a já se postupně zamilovával.

Vše se změnilo, když jsme v Dorčiných 4 měsících, jeli na náš první výcvikový víkend do Albrechtic v severních Čechách. Tam jsme se s Kájou dohodli na tom, že já budu Dorku cvičit a Kája ji bude předvádět na výstavách. A tím se začal psát můj nový osud!
Nejen pro Dorču i pro mě bylo vše nové a učili jsme se oba dva. Lovecký a pracovní výcvik se neuvěřitelně liší. Přes různé počáteční zakopnutí jsme se stali nerozlučnou dvojkou. Dorotka se stala již v 18 měsících chovnou fenou. A protože nám to tak krásně všechno šlo, rozhodl jsem se, si založit mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici VIZSLA VON PRAGUE jako hold tomuto nádhernému plemenu, které mě naprosto okouzlilo. Dorottka mi ukázala nový způsob života, poznal jsem spousty nových přátel a nasál množství zážitků.

A jak se to má aktuálně? Dorottka už je všestrannou fenou, Českou šampionkou krásy, chystáme se na první vrh „A“ a já se připravuji na budoucnost myslivce. S Kájou a Agátkou, už bohužel nejdeme po stejné cestě, ale s Dorotkou vesele vyrážíme hledat nové dobrodružství a zážitky.

Já a Dorotta Bertoni Prague

 

Moškvan Jan, únor 2018

Napsat komentář